Málokdo by řekl, že tomuto krásnému ostrovu se říká ostrov smrti.
V 15. – 17. st., kdy celou Evropu sužoval mor, se sem vozili nakažení, odkud to jen šlo, a z ostrova se stala čekárna na smrt. Všude po ostrově se nachází masové hroby, dokonce ani rybáři v okolních vodách neloví, protože mnohokrát z vody místo ryb vylovili hnijící lidské ostatky. Na ostrově prý v tomto období zemřelo až 160 000 lidí. Někteří si myslí, že mrtví zde zůstali a nemůžou odejít.
V roce 1922 bylo na ostrově zřízeno sanatorium. Pacienti si stěžovali na hnijící lidi, kteří na ně dokonce mluvili. Nikdo jim ale nevěřil, byli to přece blázni. Normální lidé se tomuto místu vyhýbali a toho využili lékaři, kteří nelidskými pokusy zkoumali principy šílenosti. Jednomu z nich se to vymstilo, když začal také slyšet hlasy a donutilo ho to k sebevraždě. Nezemřel pádem ze zvonice, ale zabila ho až mlha, která vystoupila ze země. Druhá verze je, že ho někdo strčil dolů. Díkybohu sanatorium bylo v roce 1968 uzavřeno, ale lidé se ostrovu vyhýbají dodnes. Na ostrově jsou stále slyšet hlasy, kvílení a celý ostrov je jedním obrovským hrobem, který čas od času odkrývá lidské pozůstatky. Našlo se pár lovců záhad a jiných nadšenců, kteří chtěli prozkoumat tajemství ostrova, ale moc dlouho tam nevydrželi. Dnes je přístup povolený jenom ve výjimečných případech. Kdo má ale chuť na suvenýr z ostrova, může si koupit víno z tamní vinice, kterou před nedávnem schválila italská vláda.
